Červenec 2018

ZEMĚ....ZEMĚ!!!

30. července 2018 v 9:34 | Jiří Stratil
-
Teleskop hlásí: nová Země!,
a přiblížil ji na dosah.
Jak hrklo to i ve mně,
tak, tomu se říká obsah!
-
V souhvězdí leží - Fantazion,
a je jen o něco menší.
Matička naše, ta druhá - Zemion,
i obal vzduchu tenčí.
-
V barvách mírně podobná,
jen modré méně viděti.
Země více ozdobená,
tam zas místa pro děti.
-
Pevniny mnoho, málo moří,
hory, nížiny a doliny.
Co z temnoty se všechno noří,
lesy snad, i doliny.
-
Jací na ní tvorové,
a jsou tam také lidé?
Lesy smrkové či borové,
jakpak to tam asi přijde?
-
Však navázati spojení,
zatím se žádné nedaří.
Vědci ale spokojeni,
přesto, že možnosti vše maří.
-
Ani cesta není možná,
planeta příliš daleko.
Člověk ještě mnohé pozná,
zatím jen to "hvězdné mléko".
-
Nová tu svítá naděje,
ale i riziko a obavy.
Co všechno vstoupí do děje,
kolik a jaké "zábavy"?
-
Zemion
Země

DARY ŽIVOTA

27. července 2018 v 9:40 | Jiří Stratil
Zdraví, schopnosti, smysluplná práce, zájmy a seberealizace, prožitek krásna, láska, přátelství, úspěch.
-
Zdraví máme jen jedno,
šetřeme si ho a pěstujme.
Abychom neklesli až na dno,
neb vše další od něho se ujme.
-
Co do vínku nám bylo dáno,
s tím procházíme životem.
Tak nám i někdy bývá přáno,
a hlavním se stává mottem.
-
Plodná práce prospěšná,
věcem mnohým dává smysl.
Ne ukvapená, spěšná,
má zaměstnávat naši mysl.
-
Zájmy naplníme svoje bytí,
avšak ještě lépe v profesi.
Za svým srdcem máme jíti,
prázdný život děsí.
-
Vyhledávat co nás krášlí,
těší a povznáší.
Abychom po cestě se našli,
nechť výhonek stále nový raší.
-
Bez lásky není života,
nejsou jeho květy.
Ta omámí, hlavu zamotá,
pak selhávají rozumu věty.
-
Přátelství dalším velkým darem,
potěší, podepře a pomůže.
Život s ním kvetoucím jarem,
i v bolesti trnů růže.
-
Úspěch čeká na připravené,
pak rozdává dle zásluh.
Ty příběhy četné vyprávěné,
jež trvalý mají dluh.
-

Orlíček (Trvalky v zahradě, Ing.V.Vaněk a kol.,
SZN Praha, 1973).
-

V BOUŘI

24. července 2018 v 8:34 | Jiří Stratil
-
Hromů, blesků, lijavci, sněhové či na moři,
na poušti, v pralese, buši i v neklidné duši.
V hněvu vlastním nebo cizím,
který do něj vzteky buší.
-
Člověk bouří také hoří,
neklidem se zmítající.
Stav, z něhož i něco tvoří,
v mysli tísněné a létající.
-
Kolik úzkostných chvil prožije,
nežli v pravdě dílo oživí.
Jež pak samo dál si nitě šije,
a jiný nad tím vším se podiví.
-
Tou bouří se i koří,
a do nitra svého ponoří.
Jak s myšlenkou svou se moří,
a dílu dvoří.
-

J.M.W.Turner, Parník ve sněhové bouři, olej, 1841-2 (Umění 19. a 20.století,
N.Lynton, Artia Praha, 1981).
-

UFO NAD PRAHOU

21. července 2018 v 9:08 | Jiří Stratil
Viděli jste to? No ten "létající talíř" , kroužící nad naším hlavním městem, který se potom zastavil nad Staroměstským náměstím a svítil do něj. Už se po západu slunce začalo stmívat.

Stál nad ním asi 20 minut a potom zase rychle odletěl a zmizel do nebe. No to jsme tu ještě neviděli, je jasné, že nás mimozemšťané opravdu pozorují. Ale odkud sem zalétávají, jakou technikou, kterou nezaregistruje žádný pozemský radar? Náhle se objeví a náhle zmizí. Na jaké vzdálenosti létají a kdo je řídí? Třeba umějí přestupovat z jedné dimenze do nějaké jiné a tak překonávat v krátkém čase i obrovské vesmírné vzdálenosti.

Ale proč se zastavili právě nad Staroměstským náměstím? Není to zase pro nás nějaké znamení, abychom se tady pořád nehádali a dali si ho konečně do pořádku? Kdo ví, ale měli bychom tak rozhodně učinit, tenhle nabouraný stav trvá již příliš dlouho. Třeba je to pro nás i nějaké varování, abychom byli rozumnějšími a nehandrkovali se tady o hloupostech.

Monitorují nás, to je jisté, ale nechtějí až tak děsit, aby se nám představili. Tak se jen občas ukazují ve vzduchu. Komunikace zatím není možná a nejspíš ani nikdy možná nebude. Je to na nich, co provedou.

Tento zvláštní a neukončený stav rynku zaujal i je, a proto si ho zmapovali. My bychom si náměstí dostavěli, ale jak se mezi sebou domluvit, když tady každý mluví o něčem jiném a dobré řešení nemůže vstoupit do života. Žijeme v kulturním chaosu. Probuďme se, nebo nám udělají piktogramy i z toho nepatřičného parčíku ve vybourané proluce. Zeleň si tam částečně zase dáme, ale také vhodné nové stavby, aby tam nebyly navždy ty hrubé stopy po válce a rynek byl zase důstojnou památkou.

-

JEN TAK

19. července 2018 v 8:28 | Jiří Stratil
-
Kdo hledá prý najde,
ale také nemusí.
A s poctivostí nejdál dojde,
však i mnohého si zkusí.
-
Každý je tu tím kým je,
a osudu svému neunikne.
Někdy též si i ruce myje,
v životě zařadí se, nebo vynikne.
-
Kdo o dobré skutky usiluje,
těch nečestných se vyvaruje,
ten i v čistých vodách pluje,
a mnohého pak obdaruje.
-
Je tu i širší pravdy hledání,
ryzích hodnot tříbení.
Co pak ochotni jsme dáti za ni,
tak tvůrce v nás má zalíbení.
-
Kdo hledá také nachází,
jde však o to co hledá.
Jak s životem svým zachází,
a v boji pravdu nedá.
-

STŘÍBRNÝ A ZLATÝ

18. července 2018 v 8:37 | Jiří Stratil
Dárky od mé maminky. Nikdy jsem je nenosil, ale zůstaly mi jako památka a vzpomínka.
-
Ten stříbrný plíšek,
i ten zlatý křížek.
Jeden jako druhý smíšek,
symboly vyčtené z knížek.
-
Však oba jsou to křížky,
i s pěknými řetízky.
Také amulety před hříšky,
a jeden i ten druhý blízký.
-
Jsou to naše čisté duše,
i s tlukotem srdce.
Prostě jen tak jednoduše,
jak podaná ruka v ruce.
-
Ty dva něžné řetízky,
pro štěstí též sloužící.
Ty dva lásky otisky,
tady není již co říci.
-
Věčné je život toužení,
klesání a stoupání.
Pln radosti, bolu, soužení,
co hledáme není k mání.
-
Kdo hledá však nachází,
i dosahuje svého štěstí.
Nic mu neustojí hrází,
tu tíhu břímě unésti.
-
Talismánek stříbrný,
a talismánek zlatý.
Světla třpytu, ryté trny,
plíšek i ten křížek svatý.
-


BÝT ALESPOŇ NORMÁLNÍ

17. července 2018 v 13:45 | Jiří Stratil
Člověk by si neměl myslet, že je geniální, protože mu dá v životě velkou práci dokázat, že je vůbec normální. Tato moudrá věta není z mé hlavy, ale je velmi pravdivá a poučná.

Vracím se opět ke svému návrhu na dostavbu Staroměstského náměstí v Praze. Některými odpůrci tohoto řešení proluky jsem obviňován, že vytvářím pseudohistorický kýč, jinými zase, že mám zaslepené oči a nevidím realitu naší doby a kultury. Není to ale pravda. Právě naopak, po důkladném studiu dostupných materiálů, týkajících se této problematiky, jsem dospěl k závěrům, na základě nichž jsem zvolil právě tuto urbanisticko-architektonickou koncepci. Co tady již je těch modernistických návrhů, ale ani jediný není dobře slučitelný s tímto komplikovaným historickým prostorem. Nevybočil jsem z reality kultury naší doby, ale musel ji trošku překročit.

Od počátku jsem věřil, že se mohu dopracovat k objektivnějšímu výsledku, ale po celou dobu práce (od r.1991) jsem návrh v detailech přepracovával, v neustálé nespokojenosti i v pochybnostech. Pracoval jsem vytrvale v časových odstupech a povýšeným velikášstvím netrpěl. Úkol je to opravdu mimořádně náročný, to poznal každý, kdo se o to pokusil.

Zde přikládám vývojové posuny v detailech průčelí radničního křídla:

1991:
1992:
1995:
1996:
2004:
2004:
2006 (konečná úprava):

-

JEN TAK TIŠE

16. července 2018 v 8:45 | Jiří Stratil
Sedím a hledím, vidím i nevidím, slyším i neslyším, myslím i nemyslím, vnímám i nevnímám, neraduji se a ani netruchlím.
-
Sedím a do neurčita kamsi hledím,
do minula, jsoucna i budoucna.
Vstříc barevnosti života i šedím,
jak jen duše má je nyní mocná.
-
Vidím či snad nevidím,
však slepotou očí netrpím.
To tu bude nejspíš tím,
že bdím a přitom spím.
-
Slyším či snad neslyším,
však hluchotou uší netrpím.
To nejspíš bude vším,
co posečeno kosami a srpy.
-
A tak sedím a o všem tom přemýšlím,
ale spíše ani nemyslím.
Hlasem obracím se k sobě tišším,
s pohledem dobrým i zlým.
-
Co tu vnímám a co nevnímám,
v té neurčité směsi.
A kam že to dále jíti mám,
mě chvílemi i děsí.
-
Není důvod k radosti,
avšak ani k truchlení.
Podmínek pro učinění zadosti?,
spíše těch, co duši plení.
-
Nyní stojím a snad i vidím, slyším, myslím, vnímám a pociťuji radost,
na objednávku podanou a žádost.
Na ten překlenutí most,
kde pravil jsem si: pane bože, již dost.
-
-

HÁDALY SE LAVIČKY

15. července 2018 v 9:09 | Jiří Stratil
-
Já jsem historicky elegantní,


ale já tak ještě více.


Buďme přece tolerantní,
a nezbarvujme rudě líce.
-
My jsme zase moderní,
vždyť v které to době žijeme?
My budeme zvoleny,
tak proč krev si tady pijeme?




Ale vždyť jste všechny vkusné,
a můžete být všude.
Nechť hloupý spor váš usne,
a po problému bude.
-
Já jsem sice jednoduchá,
ale také potřebná.
I já mám svého ducha,
jen takto skladebná.

OBRAZ PROROCTVÍ

14. července 2018 v 10:54 | Jiří Stratil
-
Městu Libuše tu slávu věští,
na lunetovém výjevu.
Praze v slunci, také v dešti,
a ve vývoji četných jevů.
-
Malíř vyjádřil svou vzletnou vizi,
a jiný do mozaiky přenesl.
Jak v dáli věštby slova mizí,
a na perutích vánek nesl.
-
V nové radnici též takovýto obraz,
na čelné stěně býti může.
Jaký zde však zpodobniti odkaz,
snad proroctví trnité růže.
-
Výjev dobový a dnešní,
scény civilní, však důstojné.
Také modlitby ideje mešní,
čeho zvoliti tak, a čeho ne.
-

Návrh dostavby Staroměstské radnice, svislý příčný řez - žlutě stěna v přízemí
pro mozaikový obraz:


Půdorys přízemí:

Z ČERNÉ BÍLOU

12. července 2018 v 14:31 | Jiří Stratil
Magie a kouzla, ve jménu dobra i zla? Však ne tak, jen hra a její dohra. Magie a kouzla, pro anděla i kozla.
-
Z černé bílou,
a z bílé černou.
Jako políbení s milou,
avšak nevěrnou.
-
Zhaslo světlo,
a černá nastala tma.
Vše do cesty se pletlo,
s nohama i rukama.
-
Vřítil vlak se do tunelu,
a hřmotivá nastala tma.
I pozor na tu melu,
vždyť zloděj šanci má.
-
Černý má rád blond,
a kontrasty se přitahují.
Člověče ty nebuď bloud,
jeden druhému chleba ují.
-
Tma je tmoucí,
a světlo skvoucí.
Den střídá se s nocí,
svou čarovnou mocí.
-
Udělám z černé bílou,
a z bílé zase černou.
Jak s roztančenou vílou,
tou kouzelnou a věrnou.
-
-

KOUZLA S OBRÁCENÝMI BARVAMI

12. července 2018 v 10:40 | Jiří Stratil
Invertní barvy architektonických návrhů staveb, vytvořené na počítači, mi přinášejí nové inspirace svými nečekanými světelnými efekty. Napomáhají mi také při promýšlení nočního nasvětlování objektů. Vzniká tak pohádkový svět barev a světel, který dodává budovám nový rozměr a zhodnocení. Samozřejmě všeho je třeba používat přiměřeně a se vkusem.
-
Soutěžní návrh na přestavbu Nové scény Národního divadla:



Studijní návrh menšího obchodního domu:


Studie správní budovy (boční průčelí):


Návrh na dostavbu hotelu "U Beránka" v Náchodě:


Altán:


"Zamrzlý" Pražský hrad s podhradím (Malá Strana) a s dostavbou věže katedrály sv.Víta:

-

PADLÝ Z MARSU A HURÁ NA MARS

10. července 2018 v 15:18 | Jiří Stratil
-
Nejste padlý z Marsu?,
ptá se mě jeden takhle.
Jen z lidského komparsu,
cože vy tak náhle?
-
No, připadáte mi tak,
jako padlý z Marsu.
A to je prosím jak,
jakého to rázu.
-
No, jste tak trošku mimo,
vybočený duchem.
Víte, já nepiji limo,
raději biji ozembuchem.
-
Ozembuchem bijete,
a rozdáváte rozumy.
Také pivo pijete,
a nikdo vám nerozumí.
-
Cha-cha-cha-cha-cha-cha-chá,
někdo mi však rozumí.
Na mě ale dej si bacha,
jen ten, kdo něco umí.
-
Nejsem padlý z Marsu,
vždyť nikdo z nás tam nebyl.
Z pozemského komparsu,
aby jej tam velebil.
-
Mars je pouhá pustina,
kde života nikde není.
Každému jen hlavu stíná,
a nikomu nic nezmění.
-
Třeba se tam podívá,
i někdo z naší Země.
Zvědavost je šelma divá,
prach a popel po mně.
-
Já jsem pane normální,
ale vy jste nejspíš z Marsu.
Útoky ty morální,
z tamního jak komparsu.
-
Cha-cha-cha-cha-cha-cha-chá,
budliky a čudlíky.
Ra-ta-ta-ta-ta-ta-tá,
cvak a foto-bliky.
-


BĚLOCH, ČERNOCH, ŽLUŤOCH A RUDOCH

9. července 2018 v 9:09 | Jiří Stratil
Tito čtyři se potkali a začali si vypravovat co jsou zač, jaké mají cíle a vůbec něco o měření sil mezi sebou.
-
Běloch se začal hned vytahovat,
že na světě je tady pánem.
Vše pak k sobě vztahovat,
prý odvěká to pravda, ámen.
-
Černoch se jen pousmál i posmutněl,
kdo se povyšuje, bývá ponížen.
Vzali jste nám mnoho těl,
a po zásluze někdo stižen?
-
Žluťoch oči přimhouřil,
a v společném jazyce pravil:
Kdo že koho pokořil?,
je to stálé měření sil.
-
Rudoch neřekl již nic,
neboť neměl k tomu slov.
Dal se do tance a co je víc,
pro svůj symbolický lov.
-
-
Jednota a boj protikladů,
v tom lidském společenství.
Těch vzestupů i pádů,
a různých podobenství.
-

MALÉ VERŠE A FONTÁNY

8. července 2018 v 11:19 | Jiří Stratil
-
Jako gejzír vody chrlící,
a závoj třpytu kolem.
I úsměv s kapkou na líci,
jak dopadají horem dolem.
-
-
Zde pramen vody trysku,
a zpětně padající.
Tak oživují tuto misku,
a v návratu se kající.
-
-
Němá kašna barokní,
dávno zde již vyschlá.
Avšak kloní se tu k ní,
stromů větev tisklá.
-
-
(vlastní kresby)

DVĚ SESTRY

7. července 2018 v 9:49 | Jiří Stratil
Dvojčata, závislá na sobě tak, že jedna bez druhé nemůže být. Rodí se vždy společně a jedna podepírá druhou.
-
Ty dvě sestry života,
čistota a krása.
Kam jen vkročí jejich bota,
tam lačná duše jásá.
-
Avšak těžké mají zrození,
co materiálu padne nazmar.
Ze snu pak jak probouzení,
svůj vzácný přinášejí dar.
-
Z bohatství a složitosti,
tříbí se jejich vlastnosti.
V boji pokorném i lítosti,
bývá učinění zadosti.
-
Ty dvě sestry dvojčata,
čistota a krása.
Vždy nová kapitola načatá,
jež proroctví svoje hlásá.
-
Trnitá vede cesta k zrodu,
avšak obejít se nedá.
I v podobenství porodu,
nachází ten, kdo hledá.
-
Oddělení plev od zrna,
a nečistot od čistoty.
Jen v nasazení tvůrčím zplna,
přicházejí jistoty.
-
Jan Zrzavý, Přítelkyně, 1923
(J.Z., M.Lamač, Odeon Praha, 1980)

BLIK BLOG

5. července 2018 v 18:16 | Jiří Stratil
Mysliti je lidské, nemysliti také. Co člověk člověkem jest, myslí i nemyslí. A ať myslí tak či onak, vždy něco vymyslí.
-
Blik není žádný trik,
jen okamžik, ten augenblik.
A nebývá to ani zvyk,
a v obličeji tik.
-
Idea bývá zábleskem,
často rodívá se ztuha.
Někdy steskem, jindy leskem,
jak nosívá ji její sluha.
-
Záblesky a bliky různé,
nápady všeho druhu.
Bohaté i také nuzné,
jak v uzavřeném kruhu.
-
Kruh bývá i bombardován,
bliky, křiky, třesky, plesky.
Obsah odkryt, jindy schován,
podle toho, jak je hezký.
-
Mysliti vždy lidské jest,
a nemysliti jak by smet.
To první provázívá čest,
to druhé třeba i plet.
-
Mysliti nebo nemyslit,
mnohdy také jedno jest.
Mýlit se i nemýlit,
obojí to dává kvést.
-
Bliky, triky, okamžiky,
v tváři tiky nebo cviky.
Přicházejí pak i zvyky,
v rolích různých, i dravé štiky.
-
Kam ty kráčíš lidská duše,
jakpak ta to vědět může.
Tam, kam její srdce kluše,
v podobenství růže.
-
To trnité i královské,
bolestné na cestě klestné.
Partnerské i trpké vdovské,
jak slyšení se jeví zcestné.
-
Blik přece není trik,
jen okamžik, ten augenblik.
A někdy to již bývá zvyk,
jako naučený těla cvik.
-
Mysliti vždy lidské jest,
však nemysliti také.
I zosnovati pastnou lest,
cesty přímé a křivolaké.
-
A ať se myslí nebo méně,
vždy se něco vymyslí.
Nějaké i zaseje to sémě,
ten, kdo třeba v mysli syslí.
-


KOULE Z NEBE !!!

5. července 2018 v 11:19 | jiří Stratil
Nad prolukou po vybouraném radničním křídle na Staroměstském náměstí v Praze visela z mraků mírně se houpající koule na laně. Šokující podívanou doprovázely tyto komentáře užaslých přítomných občanů:

Co to proboha je?Překvapený

Žertík z nějakého vrtulníku.Mrkající

No to je gól, něco takového tady ještě nebylo!Smějící se

Že bych se na tom pohoupal, ale raději ne.Nerozhodný

Na to bych se neodvážil ani sáhnout a raději se budu držet daleko od toho.Křičící

Bůh nás netrestej!Nevinný

No ne, opravdu neotřelé řešení a využití proluky, kdo to vymyslel?Šlápnul vedle

Co je to za blbost, někdo neví co s penězi a jak ještě upoutat pozornost!Zamračený

Na tom se vyšplhám až do nebe, ale raději ne.Úžasný

No jo, už je na čase s tou prolukou něco rozumného udělat, aby pořád nesváděla k blbostem.S vyplazeným jazykem

Prověrka lidského myšlení, emocí, fantazie, odvahy i opatrnosti a moudrosti. Jenže mraky odpluly a na modré obloze žádná stopa po vrtulníku, jen lano do nebe, do ztracena. A přibyly další užaslé komentáře:

Spuštěné z nějakého satelitu? To snad ne!Překvapený

Avšak co se nestalo, lano s koulí náhle zmizelo, což již vyvolalo zděšení:

No nazdar, mimozemšťané, tak to tu opravdu ještě nebylo!!!Plačící

Načež nastal zmatek a lidé překotně prchali z náměstí pryč. Zůstalo jen pár nebojácných zvědavců, kteří nepodlehli panice, přemýšleli o věci dál a pátrali po vysvětlení. Mezitím se samozřejmě událost stala senzací. Nakonec se přihlásil jeden "umělec" s vysvětlením, že to dělal takovou laserovou projekci z věže protějšího Týnského chrámu. To prý jen tak, aby byla nějaká nová legrace a také, že ho zajímalo, jak na to budou lidé reagovat. I s tím, že bude za to nejspíš potrestán. Hájil se, že je z těch nových nadčasových umělců, a že mu to určitě stálo za to.


Zákres do foto; Srdce města, URM Praha, 2008.
-

ZBOŘENIŠTĚ

4. července 2018 v 10:21 | Jiří Stratil
Přišli ničitelé a vykonali dílo zkázy. A přišli odklízeči odstranit jeho zbytky. Potom již nepřišli stavitelé.
-
Mstitelé to byli,
lidé charakterů ničemných.
Jen trosky po nich zbyly,
v těch těžkých dobách temných.
-
Potom ruiny odklizeny,
a plocha jaksi upravena.
Všechny pokusy pak zapuzeny,
prý, že nikdo na to nemá.
-
A při tom také zůstalo,
nové stavění již žádné.
Co námahy to tady stálo,
i noční, ne jen té ve dne.
-
Kolik marných pokusů,
povzdechů a zklamání.
Variant rozličných kusů,
a ta pravá není k mání.
-
I poctivá práce vytvořena,
ve veliké oběti.
Nebude přesto ale pokořena,
místo uznání a objetí?
-
A tak stálé zbořeniště,
s provizorní úpravou.
Jako přisáté malé klíště,
i s možností tu pravou.
-
Přišli noví ničitelé,
prý je to stále málo.
Bez ducha prázdní učitelé,
a poučují, co jim se tady zdálo.
-
Konkrétního ale nic,
jen řečí plány smělé.
Co dodat k tomu ještě víc,
představy mají všichni skvělé.
-
Přišli ničitelé a vykonali dílo zkázy.
Přišli odklízeči odstranit jeho zbytky.
A stavitelé již nepřišli.
-
Vlastní fotograf,1990.


DVĚ KLENBY

3. července 2018 v 12:11 | Jiří Stratil
Básničky je lépe číst, nežli recitovat. To proto, že se pouhé, byť dobré odrecitování může minout účinkem.

-
Chodník od lavičky ke kostelu,
sypaný a dlážděný.
Vrstvy jeho ložné stelu,
z části je i zděný.
-
Spojení to symbolické,
obojí k odpočinku duše.
I duchovní potřebě lidské,
psáno jen tak jednoduše.
-
-
Lavička objekt maličký,
a kostel veliký.
Tam, u té boží matičky,
spojení bez okliky.
-
Posezení v zeleni,
také v přítmí chrámovém.
I odlišném shůry velení,
a rozjímání novém.
-
Pod tou klenbou nebeskou,
dvojího symbolu.
Prožít chviličku hezkou,
pro odlehčení bolu.
-
Architekt jen jediný,
toho všeho psaného.
Jaké měl to vidiny,
svého druhu daného?
-