ZÁHADA VESMÍRU

11. června 2018 v 7:08 | Jiří Stratil
Vesmír byl zpočátku velmi chaotický a neuspořádaný. Jeho všemi směry létající prvky se navzájem srážely, tříštily i míjely.
-
Tvůrce se dále pak zamyslel,
jak jej lépe uspořádat.
Vždyť od počátku na člověka myslel,
a že více to musí probádat.
-
By to mělo řádný smysl,
vytvořit mu podmínky.
A tak vesmírný rozvinul průmysl,
všude po hvězdách jsou o tom zmínky.
-
Člověka míti k obrazu svému,
pro svou vlastní oslavu.
Jako bytost plnou věmů,
proto daroval mu hlavu.
-
Potom i další části těla,
pro plánovaný užitek.
Myšlenka jistě byla skvělá,
a zaměřil se na ten zbytek.
-
Prostor roztáhl a zředil,
by se tělesa tak nesrážela.
A také lépe se i řídil,
avšak i tak to bývá mela.
-
Pravil, že více to již nejde,
neboť nic tu není nastálo.
Temnota a světlo bledé,
je toho mnoho nebo málo?
-
Ty přesto jsi jen člověk,
a nemůžeš mi býti roven.
Daroval jsem ti tvůj věk,
na jehož konci půjdeš ven.
-
Odpovědi dávám tomu,
kdo na nic se mě neptá.
Užívej si života a svého domu,
ať je ti blízká věda či lopata.
-
Záhada vesmíru částečně tak objasněna,
a ty se nedozvíš nikdy víc.
Plánovaná energií směna,
vycházíš-li čemukoli vstříc.
-

Detail z obálky románu: Podobizna s konvalinkou,
J.Piasecky, Nakladatelství Svoboda Praha, 1977.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama