MRTVÝ VESMÍR A V NĚM ŽIVOT?

12. června 2018 v 8:49 | Jiří Stratil
Náš vesmír (jak jej pozorují vědci), který je nepochybně jen částí ještě mnohem většího celku, prý vznikl z nějaké singularity o obrovské hustotě a energii. Nebo také, že na počátku se nacházela hmota a energie ve stavu po zhroucení předchozího vesmíru, v jeho opakovaném procesu vzniku, vývoje a zániku. Vychází se přitom jen z pozorované části vesmíru, o jehož celku a existenčním smyslu se pochopitelně neví nic. Tady bude ta hranice obzoru, za niž se člověk zřejmě již nedostane, byť jakkoli zdokonalí svoje nástroje pozorování a zkoumání.

Průzkumy a výpočty mohou vést nějakým takovým zpětným vývojovým směrem, avšak zastavují se na samém "počátku", jenž již nedává možnosti dalšího zpětného zkoumání. Není možný odstup od takového globálního vývoje a tudíž ani není možné dohledat a potvrdit uvažované teoretické předpoklady.

Zkoumáme-li třeba vývoj lidského organismu, víme kdo je člověk, jak se rodí, roste, dospívá, stárne a umírá. Tady můžeme dělat na určité úrovni i celkové závěry. V případě vesmíru tomu tak není, neboť nedohlédneme jeho počátku ani konce a nevíme, co tento systém celkově vlastně představuje a k čemu slouží. Jsme jen jeho dílčí funkční součástí, ze které se nedokážeme uvolnit do nadhledu nezávislého pozorovatele, takže nelze prozkoumat a pochopit jeho existenci.

Jen na úrovni nám vlastní hromadíme poznatky o tom, co je pro nás dosažitelné k naší potřebě. Těch otazníků je až příliš mnoho a na takové úrovni, že na ně nenalezneme odpovědi. Nemůžeme z nitra tohoto systému popsat jeho rozměr, tvar, povrch, smysl a vývoj. A že se s největší pravděpodobností jedná také o jakési organické struktury, dokazují nižší formy života, které se v nich tvoří. Pozorovaná část vesmíru se také chová organizovaně, systémově a vývojově, byť se jedná o jiné a pro člověka nepochopitelné a nevysvětlitelné funkční projevy. Ale vytváří podmínky pro existenci nižších forem života, které patrně také potřebuje pro svoje fungování.

Věda hovoří o nějakém "velkém třesku" z pranepatrné singularity něčeho o obrovské hustotě a energii, která začala degradovat ve hmotu v rozpínajícím se vesmíru. Vesmírná hmota pak neustále vytváří zbytkové teplo, což prý postupně povede až k tepelné smrti a nakonec k zhroucení vesmíru.

Tomuto fyzikálnímu procesu se ale vzpírá život sám, což je ale podstatná skutečnost a nejspíš důkaz toho, že nelze dělat takové závěry jen na základě 2.zákona termodynamiky. Nedostatek vědomostí o tom, co vesmír představuje ve svém celku, nejspíš vede celý tento výzkum ke klamu. Mohou to být jen nepotvrditelné hypotézy.

Vesmírný systém se chová vstřícně k životu, který vytvořil, proto nemůže být jen jakousi samoúčelnou "mrtvou továrnou".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama