Červen 2018

ZEMĚNÍ

30. června 2018 v 13:07 | Jiří Stratil
-
Ze země jsme nevědomky vyšli,
a ta nás celý život nosí.
Později se i přemýšlí,
o tom, co podepírá nebo kosí.
-
Vždy je to ta samá hlína,
cestou šlapanou a křivolakou.
Vinutím zákrut nikdy líná,
avšak vydati se jakou?
-
Nosí nás, až jednou donosí,
mezitím tvoří a přetváří.
Pestrými projevy se honosí,
kolik jen rozličných tu tváří.
-
Matička rodná naše,
kolébka, životní pouť a nakonec hrob.
Říkáme často úzkostlivě, plaše,
těch vysvobození i porob.
-
Její zemění se nezmění,
vydá plod, jenž po uzrání vezme.
V bohatství jejího jmění,
poučení naše, vězme.
-
A tak létáme a padáme,
vždy k zemi své se vracíme.
Co dáno je nám, to také dáme,
někdy se i kácíme.
-
Ze země jsme nevědomky vyšli,
aby při vědomí splnili svůj úkol.
A na to, co nám uloženo přišli,
pro závěrečný protokol.
-
Pierre Puvis de Chavannes, Posvátný háj, olejová nástěnná malba, 1883-4
(Umění 19. a 20.století, N.Lynton, Artia Praha, 1981).


NOC A DEN

30. června 2018 v 8:48 | Jiří Stratil
-
NOC
-
Byla temná noc, plná stříbřitých hvězd,
i srpek měsíce v ní svítil.
Jakoby novou přinášely zvěst,
jíž nečistý stav se mýtil.
-
A byla tu pro všechny snílky,
kteří si něco přáli.
By odpuštěny byly jejich mýlky,
tak mnozí se i káli.
-
Ta temná noc se svitem měsíce i hvězd,
s očekáváním bílého dne.
Nad pestrou září velkoměst,
co nového vzejde a co padne.
-
Komu se přání splní,
a vyslyšen bude jeho hlas.
Těm, kteří nadějí svou plni,
svítily ty hvězdy plné krás.
-
C.Monet, 1872
-
DEN
-
Nad obzorem červánky se rdí,
a hle, sluníčko již vychází.
Tou pýchou my opojeni a hrdi,
jak nový den si cestu razí.
-
Rudý kotouč zvolna zlátne,
na své pouti oblohou.
I slunce překryté či matné,
kdy iluzí zdá se býti pouhou.
-
Vždy rozsvítí nám nové ráno,
a zdravíme se "dobrý den".
Něco každému pak také přáno,
co již není jen pouhý sen.
-
Slunce na cestu nám takto svítí,
ale i do srdcí našich vstupuje.
Po loukách rozsévá kvítí,
a oblohou pro radost naši pluje.
-
Bez něj by života nebylo,
umlkl by ptačí zpěv.
Vše pokrylo by mrazivé bílo,
smrti a prázdnoty to krutý zjev.
-
Nad obzorem červánky se rdí,
jak přichází nový den.
Vždyť sluníčko nad námi bdí,
a my vstříc mu vycházíme ven.
-
Dnes se ale neukáže,
obloha cele pod mrakem.
Příroda ve svém rytmu káže,
jako pohádkovým zázrakem.
-

NIC, NĚCO, VÍC, MNOHO A NEJVÍC

28. června 2018 v 16:52 | Jiří Stratil
Těchto pět individuí se jednou setkalo a povídalo si o tom, co jsou zač a jak jsou na tom. Žádné přátelství je samozřejmě nepoutalo, neboť jim to nedovoloval jejich vzájemný vztah.
-
První se rozpovídalo "nic":
-
Já proti vám nemám co ztratit,
a to je moje výhoda.
Ale nemám zase čím platit,
jak ta bída ve mně hlodá.
-
Potom navázalo "něco":
-
No, já něco mám,
ale je to pořád málo.
A žebrák chodí k nám,
prý co chudáka jeho to potkalo.
-
Na to reagovalo "víc":
-
Mám takový střední průměr,
ale copak to dnes je.
Pak vám někdo řekne: zalezte do děr,
nevíte, co se děje?
-
A na řadě bylo "mnoho":
-
Co ty si stěžuješ,
raději buď zticha.
Z toho ty se nevyzuješ,
ovládá tě pýcha.
-
Nekonec se opatrně ozvalo "nejvíc":
-
Ale bratři, přece se nebudeme hádat,
mějme se tu rádi.
Není to vždy o tom: má dáti - dát,
proč vám pořád něco vadí.
-
Resumé:
-
Kdo nemá nic, závidí tomu, kdo má něco.
Ten, kdo má něco, závidí tomu, kdo má víc.
Ten, kdo má víc, závidí tomu, kdo má mnoho.
Ten, kdo má mnoho, závidí tomu, kdo má nejvíc.
A ten, kdo má nejvíc, žije ve strachu z toho, kdo nemá nic.
-

ARCHITEKTURA, KTEROU JEŠTĚ NIKDO NIKDY NEVIDĚL

28. června 2018 v 8:48 | Jiří Stratil
Tento návrh je originální tím, že ho opravdu ještě nikdo nespatřil. Má jednu zvláštnost, a proto také velkou výhodu.
-
Je totiž neviditelný,
ale přesto je.
Naopak velmi zřetelný,
v leže, kleče i ve stoje.
-
V představě tvůrce jeho,
fantazii květnaté.
Oproštěn tak od jazyka zlého,
neb nikoho nic tu nemate.
-
Jen tvůrčí čisté zrození,
bez komentářů publika.
Krásnějšího pocitu snad není,
když světlo věčné zabliká.
-
Ten dům ještě nikdo nikdy neviděl,
proto jej očekává každý.
Vždyť tvůrce může být i anděl,
jenž krásu všem přinese navždy.
-
Super technologie vývojová,
s množstvím volitelných variant.
Kultura stará i jakákoliv nová,
dle přání zvolených dat.
-
Ten neviditelný dům,
vždy konkrétních nabude tvarů.
Splní přání i snům,
tak na shledanou a hodně zdaru.
-

KLADIVO A KLEŠTĚ

27. června 2018 v 8:39 | Jiří Stratil
Chodím naproti domu do malého krámku s potravinami pro snídani. Většinou jsou to koláče, koblihy, loupáky, případně k tomu přidám banán a krabičku čaje, když jsem tu předchozí spotřeboval.
-
Paní prodavačka se mě pak zeptá: a co ještě?
A já jí odpovídám: kladivo a kleště.
Ona mi zase na to: tak to nemáme.
Oba se pak zasmějeme a já odcházím někdy i do deště.
-
Tuhle jsem tam jednou přišel a co nevidím: u dveří na pultu ležela tlustá peněženka.
Pan prodavač, syn prodavačky, byl vzadu krámku a řešil něco se zákazníkem.
Oba byli obrácení a nevšímali si pultu.
Jinak jsem tam byl jen já sám.
-
Říkám si, ty bys zasloužil asi nějaké ponaučení za svou lehkovážnost a neopatrnost.
Ale zvolal jsem směrem k onomu zákazníkovi: pane, nenechávejte tady tu peněženku.
On se prudce otočil a odpověděl mi: no já vás vidím.
A já jim oběma povídám: neviděli jste oba.
-
A on: no to byste viděl ten fofr.
A já mu: opravdu? A nebylo by třeba již pozdě?
Potom, když tu šrajtofli otevřel, byla v ní mimo jiné i dvoutisícovka.
Tak jsem mu říkal: no to už by stálo zato.
-
A on: ale potom byste viděl ten mazec.
Tak jsem se jen pousmál a panu prodavači hlásil, že bych rád dva koláče s tvarohem.
Potom on dodal: a bude to ještě něco?
Já mu na to: něco tak pro zasmání nebo co.
-
A on: tak to nemáme, tady to není žádná sranda, kšeft je jen samá pranda.
Ano pane vedoucí, pravil jsem.
Jednou tam, jindy sem a někdy i zem.
-

F.Gellner, karikatura (detail),
Encyklopedie českého výtvarného umění,
Dr.E.Poche a kol., Academia Praha,1975.

-

MÉNĚ JE MÉNĚ A VÍCE VÍCE?

26. června 2018 v 10:28 | Jiří Stratil
Někdy "méně" může být "méně", jak se říká, nebo také "více". Nebo naopak "více" může být "více" nebo i "méně".

Zde jsem si dovolil srovnání domu, navrženého pro Staroměstské náměstí v Praze, s Gaudího domem Casa Battló v Barceloně. Obě budovy vycházejí svým architektonickým stylem z historických slohů, které rozvíjejí moderním tvůrčím vkladem.

Průčelí domu pro SN čerpá hlavně z renesance, baroka a funkcionalistické moderny a vytváří svůj celek v důsledně symetrickém, geometrickém rozvrhu architektonických článků a prvků. Vše je podřízeno racionálnímu, ale i výtvarnému řádu ve stavbě a gradaci kompozice. Průčelí není chudé, ale ani přesycené funkčními a výzdobnými prvky. Ty jsou zde nepostradatelné a nezastupitelné.

Naproti tomu Gaudího secesní dům je pojat výtvarně značně uvolněně a skulpturálně. Je velmi bohatý na výzdobné detaily, přitom však dílo neztrácí jednotný kompoziční řád a nepůsobí přezdobeně.

Oba domy mají svůj odlišný styl, u prvního platí, že "méně" znamená "více" a u druhého, že "více" neznamená "méně".

Casa Battló by Antoni Gaudí; datum: 28.3.2013; zdroj: own photo; autor: Yair Haklai; GNU Free Documentation Licence; Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International (Wikimedia commons).

ZE DVOU STRAN

25. června 2018 v 11:16 | Jiří Stratil
Z té první:

Ty architekte, nenechej se ničím a nikým spoutávat, neposlouchej nikoho, rozviň svou vlastní fantazii, odliš se od všech ostatních, buď jiný a skvělý. Jen tak budeš vítězit. Máš tu k dispozici již téměř neomezené možnosti a prostředky konstrukční, technologické i materiálové a záleží jen na tvé dovednosti, co s nimi uděláš. Jdi stále kupředu a neohlížej se dozadu. Tobě patří budoucnost, jen ty ji tvoříš, ty jsi ta pravá síla, ty jsi průkopník nových idejí a hodnot. Nevšímej si těch kolem sebe, tvoř fantastické věci a buď ve svých vizích jedničkou. Nenechej se rušit těmi staromilci, nebudeme se přece stále vracet do minulosti. Ty jsi ta současnost a budoucnost a záleží jen na tobě co bude dál. Jen se jich neboj a per se s nimi ze všech sil. Nikdy se nevzdávej a porazíš je, vždyť já jsem s tebou, tvoje opora a tvůj milý Křičící. Ano pane můj, s radostí a v důvěře k tobě tě poslouchám a konám co mi přikazuješ.

Tisíciletý vývoj architektury, Studie metabolického města, N.Kurakova, 1961 (arch.J.Staňková, arch.J.Pechar,
Polytechnická knižnice, Praha 1971).
A z té druhé:

Ty architekte, nemysli jen na sebe, na svoji skvělou budoucnost a úspěch. Buď všímavý a ohleduplný k hodnotám, které tě obklopují, i k těm minulým. Buď prozíraný, moudrý a statečný. Nemusíš být ten nejoriginálnější, hledej objektivnější pravdu. Ta není jen v tvém "já", ale i v subjektech mnohých dalších a těm také vycházej vstříc. Jen nevycházej vstříc těm, kteří poslouchají toho pána - viz výše. Poslouchej mne a neuklouzneš, nesejdeš z dobré cesty a dočkáš se i zasloužené odměny. Tvoje opora a tvůj milý Nevinný. Ano pane můj, s radostí a v důvěře k tobě tě poslouchám a konám co mi přikazuješ.

NEJVĚTŠÍ Z TVORŮ

24. června 2018 v 9:50 | Jiří Stratil
Slon? Ale kdepak, to je trpaslík mezi oceánskými obry, to jen na souši. A kdo je nějvětší z těch oceánských obrů? Plejtvák obrovský, dorůstající přes 33m délky.
-
Avšak co jsou tito obři proti člověku,
jenž mravencem by mezi nimi byl.
Ve svém potápěčském obleku,
a bez těch obřích kil.
-
Ten pánem tvorstva na Zemi,
ale rád by i vesmíru.
Usiluje o to silami svými všemi,
ač na Zemi jen tak tak žije v míru.
-
Že by pánem tvorstva na Zemi?,
no, jak se jen vezme.
Skutečnost jiná jako vjemy,
kdo, že my to tady jsme?
-
Člověk pán a uchvatitel,
všeho se tu musí zmocnit.
Lovec zvířat a krotitel,
i o dalších plánech nepřestává snít.
-
Prý na kraj vesmíru již vidí,
a počítá jeho síly.
Ale vždyť jsme jenom lidi,
kam, že to kráčíme svou pílí?
-
Vesmíru se nezmocníme,
neboť ten je naším tvůrcem.
Nanejvýš se odmocníme,
nejsme tady vůdcem.
-
Vorvaň, velryba a plejtvák,
to jsou ti praví velikáni.
Jestli člověku již neujíždí vlak,
pro to, jakým modlám se tu klaní.
-
Avšak velryba je jen velryba,
a člověk zase člověk.
Nejspíš v tom není žádná chyba,
po celý ten pozemský věk.
-

Světem zvířat (savci), J.Hanzák, Z.Veselovský, ilustrace A.Pospíšil, SNDK Praha, 1960.

OBČAS NĚCO I NARUBY

23. června 2018 v 7:48 | Jiří Stratil
Co všechno člověk po celý život dělá podle toho, co se v mládí naučil? Co ho učili rodiče, učitelé ve škole i lidé ve společnosti? Každý dříve nebo později dělá některé věci jinak, podle svých zásad a individuálních potřeb. Každodenní základní úkony přinášejí stereotyp a různé problémy, tak si člověk něco z pohodlnosti začne zjednodušovat nebo i zanedbávat. Nebo dokonce obracet naruby.
-
Koupit nové rifle, již se trhají,
ale pročpak prosím vás?
Mnozí se s tím netají,
co otrhánků kolem nás.
-
Dnes je to i velká móda,
mužská a hlavně ženská.
Na ty škubánky se pěje óda,
ku podpoře, jak je hezká.
-
Jde vám kolem sličná dáma,
ale propána, ty její kalhoty!
S dítětem to mladá máma,
oškubaná do nahoty.
-
Čemu učí to malé dítě,
nepořádkům a nedbalosti?
Asi pořádkům svým nepokrytě,
vždyť ty povinnosti jsou jen k zlosti.
-
Proto sám sobě jsem si řekl:
rifle mám již děravé, ale co je na tom?
V nárocích svých pak jsem změkl,
vždyť co je tady komu po tom.
-
Komu dnes to tady vadí,
a kam se hrabu na jiné.
Módám cestu razí mladí,
i ku pomoci peněžence líné.
-
Maminko má, budu jako otrhánek,
tomu jsi mě neučila.
Odkud jen ten vítr vane, nebo vánek?,
jak ty pořádná jsi byla a v tom čilá.
-
Ale kdepak, takhle to přece nenechám,
řekl jsem si rázně.
A také již nové rifle mám,
v návratu do své staré kázně.
-
-

POLITIK, VĚDEC, UMĚLEC, SPORTOVEC A...

22. června 2018 v 11:15 | Jiří Stratil
Tito čtyři se potkali a hned si začali vyměňovat svoje názory na politiku. Z povzdálí je pozoroval a poslouchal ještě jeden neznámý.
-
První spustil politik:
-
Víte, politika je hlavně ekonomika,
a záleží na tom, pod jakým vedením a směrováním.
Z toho pak ostatní všechno vzniká,
tedy prozíravost s varováním.
-
Schopnosti a síla jedince,
jako vůdce národa.
To je ta lícní strana mince,
a naše morální obroda.
-
Vědec mu na to odpověděl:
-
Jistě, diktatur jsme tady již měli dost,
nyní tu máme demokracii.
Žádný takový k překlenutí most,
staro-nové časy se k nám vrací?
-
Připojil se i umělec:
-
Že by i nové slavné portréty,
v pózách vznešených?
Nebo i ty střety,
dle libosti v krojích nošených?
-
Přidal si svoje i sportovec:
-
Já cvičím, skáču a běhám,
a rozdávám rány v ringu.
I těžká závaží nad hlavou mám,
nikdy nehraji si na sfingu.
-
A zase ten politik:
-
Ona ta politika je něco jako sport,
nedáš ránu, dostaneš.
Nemorduješ, sám jsi mord,
a k dalšímu boji nevstaneš.
-
A ještě ten vědec:
-
Kde, že vy to pane žijete,
to je již starověk a středověk.
I jako Pilát Pontský si ruce myjete,
komu pak vyjádříte svůj vděk?
-
Poté k nim přistoupil ten pátý, neznámý a pravil:
-
Jak vás tak poslouchám, samá pleva,
nebude lépe si zazpívat?
Kupředu levo-pravo-levá,
a nebudeme nad tím vším zívat.
-

Francois Rude, Odchod dobrovolníků, východní
průčelí Triumfálního oblouku v Paříži, 1836.
(Umění 19. a 20.století, N.Lynton, Artia Praha, 1981).
-

ZASTAVENÍČKO V BESÍDCE

22. června 2018 v 7:59 | Jiří Stratil
Krásný teplý slunečný den, k rekreačním procházkám jako stvořený. Všeho nechat a vyjít si jen tak ven.
-
Byl zářivý, letní den,
takový ten vycházkový.
Jeden do přírody jím pak veden,
rozbiv domácích prací okovy.
-
Pak sluneční lapaje paprsky,
či toulaje se po lesích.
A zapomenuv na návrat brzký,
i v doprovodu projevů psích.
-
Také po cestách parkových,
či na lavičce v besídce.
Pokud možností není takových,
i v květinové zídce.
-
Sešli se dva v té besídce,
a potom jich bylo stále více.
Odpočinout si jen tak sice,
ale hned to bylo o politice.
-
Názorů však byli různých,
tak velmi zle se pohádali.
Z rodin bohatých i nuzných,
surrealismus á la Salvador Dalí.
-
A záhy již bylo po rekreaci,
neb nepřátelsky se rozešli.
Lidé že to byli jací,
než do místa pokoje sem vešli?
-
Opět prázdno bylo pro jiné,
besedníky v besídce.
Různé dušičky ty nevinné,
někdy podezřelé i policejní hlídce.
-
Hlášení z místa:
-
Další obsazení pokojné,
důchodci a jen maminky kojné.
Klid a mír tu v míře hojné,
ideje pevnější, nerozpojné.
-


TEPLÁKY PRO PANELÁKY

21. června 2018 v 10:05 | Jiří Stratil
Jak se dnes oblékají šedé panelové domy z doby dřívější, aby byly teplejší a i pěknější? To první se řeší zateplovacími obklady a to druhé?

Ten velký dům poskládaný z dílčích betonových panelů je prostě jen tím čím je, velkou "krabicí" s určitou architekturou okenních otvorů, přerušovanou svislými schodišťovými pásy, ustupujícími za líc nebo vystupujícími před líc průčelí, opatřenými lodžiemi nebo balkóny, což bývá uplatněno i u některých oken bytů.

Ale jak řešit inovačně architekturu té velké plochy průčelí? Já osobně odmítám přístupy, kdy je porušována konstrukční logika stavby a vnucována jiná, třeba jen tvarově odlišnými barevnými plochami. Dále pak nesouhlasím s volbou pestrých barev, které ze sídlišť vytvářejí teatrální a nevkusnou podívanou. Z šedé uniformity do uniformity petrobarevné, neboli z extrému do extrému?

Zateplovacími obklady se vymažou spáry mezi panely, což architektuře prospívá. Dále pak je možno upravovat i lodžie, balkóny, nižší budovy nadstavovat dalším podlažím nebo jen vhodným zastřešením. Barevnost je možno volit různou, ale lépe tlumenou a přirozenou stavebním materiálům. A také zvýrazňující logicky konstrukční části průčelí, ne z nich různým způsobem tvarově vybočující. To těm panelákům na kráse nepřidá, ale naopak ubírá.



Praha, Zahradní Město: pohled z ulice Pražská na křižovatky ulic Švehlova, Jahodová a Jasmínová; autor foto: cs: ŠJů, creative commons, volné dílo (Wikimedia commons):

PANELÁČEK

21. června 2018 v 8:04 | Jiří Stratil
Byl to jen obyčejný paneláček, nehrající si na nic "lepšího" přestavbami, nadstavbami a barvami. Stál tu prostý, jak ho kdysi postavili, ale přesto nyní nějak ozvláštněný.
-
Ve světle lamp a reflektorů,
stál si tu sám tak pro sebe.
Ještě dopravních slyšeti motorů,
jinak v pohlcení temného nebe.
-
V oknech žádný nevidno svit,
snad z druhé strany domu.
A pak posvátný již jen klid,
bez spílání: "u sta hromů".
-
Stál si tu jen tak pro sebe,
avšak již brzy jej přijdou přestavět.
V létě příliš teplo, v zimě zebe,
tak zní poslední jeho závěť.
-
I také zatékalo do něj,
a slyšeti tu všeho.
Nejeden pak dramatický děj,
často s přáním zlého.
-
Nyní však byl něčím jiným,
v tom umělém osvětlení.
A co ještě dalšího já o něm vím?,
byl to dům pro modlení i klení.
-

ŠAŠEK NA PRUŽINCE

20. června 2018 v 11:27 | Jiří Stratil
Otevíral víko krabice, ve které mělo být překvapení a co se nestalo! Nebyl tam "zajíc v pytli", ale "šašek na pružince", který mu vyskočil před nos.
-
Chtěl jít s dobou, avšak šel i proti ní,
vždyť na srdci měl tolik co říci.
Stále zkoumal, co neblahé či dobrodiní,
co pravé jest a co krycí.
-
Hledal svoji podobu,
a procházel trnitým křovím.
V trpělivou nekonečnou dobu,
cestou k bližním svým.
-
Byl po ní také jat,
jak choval se hrdě a směle.
A v práci ho měl i kat,
pro ideje uvědomělé.
-
Stalo se však něco neskutečného,
zajat byl ten kat.
Který nevážil si slova vděčného,
pro svůj neobratný chvat.
-
Jaro, léto, podzim, zima,
střídají se pravidelně.
Ten, kdo dary jejich více vnímá,
nemusí žít v brnění a helmě.
-
Otevíral víko krabice,
ve kterém překvapení mělo být.
To konalo se sice,
ale až takové nemusel mít.
-
Šel s dobou i proti ní,
vždyť jí měl tolik co říci.
Stále zkoumal, co neblahé či dobrodiní,
co pravé jest a co krycí.
-
Velký pak měl svůj cíl,
pro který žil a byl.
A nelitoval všech těchto vzácných chvil,
v nichž pravdu střídal i omyl.
-
-

JAK DOSTAVĚT STAROMĚSTSKOU RADNICI?

20. června 2018 v 8:20 | Jiří Stratil
Již ne žádnou z předchozích historických podob východního křídla SR, které do dnešních podmínek Staroměstského náměstí již nepatří.

Soudobě, aniž bychom tvůrčím způsobem reagovali na gotickou architekturu radniční věže s kaplí, k níž nové křídlo připojíme? Tak to také není vhodné.

Inspirovaná návaznost moderního architektonického stylu na gotiku je zde nutná, abychom dosáhli harmonického vztahu obou budov.

Nikoli kopírování, ale vytvoření souvztažnosti obou odlišných stylů.

Nemůžeme zde také použít cizorodých stavebních konstrukcí, technologií a materiálů a vytvořit jen formálně historizující napodobeninu.

Vztah obou budov by měl být kontinuálně autentický.

Tedy gotika a moderní historismus.

Nové radniční křídlo by mělo přirozeně zkompletovat soubor menších budov Staroměstské radnice, bez velikášských ambicí, ke kterým často sváděla architekty osmdesátimetrová proluka mezi věží a kostelem sv.Mikuláše.

Jižní křídlo Staroměstské radnice (archINFORM, Edition Lidiante, GmbH).




POTKAL VOLIČ VOLIČE

19. června 2018 v 11:50 | Jiří Stratil
I nevolba je volba, neboť volbou někomu hlas přidáme, nebo naopak nevolbou ubereme. Takže to v té míchanici vychází vlastně nastejno, jen se mění poměr voličů a vevoličů.
-
Potkali se volič s voličem,
a hned na sebe spustili:
Ty volit budeš, a o kom, o čem,
by se které strany kterým mstily?
-
Já budu volit "moly",
neboť ti mi všechno zbaští.
Jsou nenápadní mezi póly,
ne jako ti, co síru kolem dští.
-
Já zase ty ostré hochy,
co rozumu mají více.
I ty, co naplňují lochy,
jak přetahují se tu v republice.
-
I přidal se k nim třetí volič,
v nerozhodném postoji.
Že prý je jen pouhý holič,
a žádný z nich mu za to nestojí.
-
Ti dva se pak do něj pustili,
koho že prý to holí.
Ty "ostré" nebo i ty "moly"?,
za to může dostat holí.
-
Ale vy dva volové,
já jsem jen pouhý kadeřník.
O jakém vy to pějete love,
čeho lepšího čekáte vznik?
-
A začala prudší mela,
padly i nějaké ty facky.
A to je již ta epizoda celá,
kdy hospodou létaly tácky.
-

F.Gellner, politická kresba (detail),
Encyklopedie českého výtvarného umění,
Dr.E.Poche a kol., Academia Praha, 1975.

A BYLO TICHO

19. června 2018 v 9:31 | Jiří Stratil
Ne úplné, všude nějaký ten hluk. Toto ticho bylo vnitřní, vážnější i prázdnější, ale i v očekávání nového hlasu.
-
To ticho bylo na duši,
plné neklidu a prázdnoty.
I slyšel jsem, jak mi srdce buší,
ty rytmické jeho noty.
-
Pak vydán hlas jako kvas,
avšak jen sporých odpovědí.
I vydán opět a zas,
směrem tam, kam oko hledí.
-
A kam že to oko zahleděno?,
do smírných úrodných míst.
Kde vše do ladu oděno,
kde tělo i duše má co jíst.
-
A bylo ticho, ne však úplné,
kolem i nějaký ten hluk.
Okolí atmosférou plné,
ale odnikud nikdo ani muk.
-
Nejen chlebem živ jest člověk,
po celý svůj věk.
I za hodnoty jiné nutno míti vděk,
jako za duševní lék.
-

J.Zrzavý, Ilustrace k sonetům W.Shakespeara, 1955
(JZ, M.Lamač, Odeon Praha, 1980).

DŮM U VYCHÁZEJÍCÍHO SLUNCE

18. června 2018 v 11:17 | Jiří Stratil
Slavná píseň britské beatové skupiny The Animals v podání zpěváka Erica Burdona ze 60.let dodnes nadchne nejednoho milovníka této hudby. Ale přímo o ní to zde není.
-
Ta rodná chalupa prostého venkovana,
zalitá v sluneční záři.
Pod stromem stojící, schovaná,
již obývají lidé mladí i staří.
-
Domek s doškovou střechou,
na břehu rybníka.
Jen stavbičkou takovou křehkou,
kde teplo v zimě uniká.
-
I vzešlo nad ním slunce,
jako naděje těm chudým lidem.
A zahřeje jim mozolnaté ruce,
v krajině té přebohaté klidem.
-
Panímáma jdoucí na trh,
s výpěstky své zahrádky.
Do vesničky za skalnatý vrch,
i pro synka již končí hrátky.
-
Dům u vycházejícího slunce,
v ohnivé a oslnivé záři.
Zahřeje srdce, nejen ruce,
tak ať se vám tam dobře daří.
-

Ta píseň je také o chudých lidech z domu, kterému se říkalo
"U vycházejícího slunce".


Upravená reprodukce obrazu Josefa Navrátila "Chalupa" (1798-1865).
-
Encyklopedie českého výtvarného umění, Dr.E.Poche a kol.,
Academia Praha, 1975.
-

KRAJINA BOLESTI A RADOSTI

17. června 2018 v 11:42 | Jiří Stratil
-
Jsme jen lidé a nic více,
plní tužeb a očekávání.
Jak života hoří naše svíce,
naslouchaje kázání.
-
Bez užitku mnoho rad,
avšak také užitečných.
Cesta jako nedobytný hrad,
příběhů plná skutečných.
-
Bez bolu není radosti,
v tom trnito-růžovém sadě.
I učiněno bývá zadosti,
tak praví se v této zásadě.
-
Prověrky četných pokušení,
nástrah a lstí.
Kdy nejasná jen tušení,
pak chybný krok se mstí.
-
I toto ku prospěchu jest,
zření, probuzení z klamu.
Jak zachovat si čest,
a oddělit zrno, slámu.
-
Jsme jen pouzí lidé, nic více,
různých směrů, též postavení.
V stálém ohrožení sice,
však jiného nám dáno není.
-
Bez radosti není bolu,
růžový sad plný trní.
Krajina vždy nahoru a dolů,
kde něco roste a jiné krní.
-

J.Zrzavý, Cesta (Jan Zrzavý, M.Lamač, Odeon Praha, 1980)

ZMIZENÍ NÁMĚSTÍ

17. června 2018 v 9:37 | Jiří Stratil
Iluzionistické kousky kouzelníka Davida Copperfielda, jenž před zraky diváků nechá zmizet třeba letadlo nebo vlak, mohou být inspirativní i ve stavebnictví.
Existují významná místa v historických částech měst, kde chybí po vybourání nějaké domy, ale lidé, kteří se o tento problém zajímají, se rozdělí na zastánce nové dostavby pro dotyčnou proluku a naopak na její odpůrce, kteří ji odmítají. A vedou mezi sebou spor. Co tedy v takovém případě, dostavět nebo nedostavět? Nabízí se řešení, které by do určité míry mohlo vyjít vstříc všem. Milovníkům historie i modernosti, také těm, kteří tady již nechtějí nic stavět a dokonce i těm, kteří čekají na super dílo 21.století. Tedy postavit domy, které by se do tohoto místa hodily a v určitou denní dobu nebo na objednávku je nechávat na krátko zmizet a zase navracet zpátky.
Zcela nové stavební technologie (bez použití nějakých mlžných plynů), které by vytvořily iluzi zmizení domů nebo i třeba celého náměstí s lidmi na něm. Avšak jen jako klam, nikoli skutečně. Americký kouzelník D.Copperfield tady již položil základy k takovým technologiím proměn a my bychom mohli na jeho dílo navázat a dále je rozvíjet. Našlo by si vhodné uplatnění i tam, kde je třeba něco pohledově odstranit, aniž by to bylo nutné bourat.
Navržená dostavba mezi gotickou radniční věží a barokním kostelem sv.Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze - postupné fáze mizení staveb:









Usmívající seÚžasnýŠlápnul vedleZamračenýPřekvapený