ZMRTVÝCHVSTÁNÍ ZÁMKU

28. října 2018 v 13:49 | Jiří Stratil
Městečko Stárkov (původně Starkstadt) se nachází v lesnaté kopcovité krajině na Broumovsku. V první polovině 16.století zde byl postaven renesanční zámek, později vícekrát přestavovaný. K jeho první přestavbě došlo po roce 1625, kdy jej vlastnil Hertvík Čertorejský z Čertorej. Od roku 1681 procházel zámek další přestavbou do raně barokní podoby. Majitelem byl Jan František Keiserstein. Asi koncem 18.století jej majitel František st. Keiserstein nechal upravit do pozdně barokní podoby. Ve vlastnictví rodu Keisersteinů byl stárkovský zámek až do roku 1927, kdy byl prodán průmyslnické rodině Pejskarů z Police nad Metují. Tehdy došlo opět k přestavbám, ale již do zjednodušené podoby, se setřením historického rázu stavby, zejména pak pozdně barokní fasády.

Poslední přestavby v 50.letech (po zestátnění) na místní národní výbor a dále pak na domov důchodců znamenaly další ránu této vzácné historické památce. Po roce 1989 byl zámek vrácen původním majitelům, kteří jej však převzali až v r.2001, kdy byl domov důchodců zrušen a jako náhrada vybudován nový v České Skalici. Jeho pronájem však znamenal další devastaci, kdy interiéry zámku sloužily podnikatelsky pro chov papoušků! Objekty zámku včetně přilehlých pozemků parku patří nyní novému majiteli, který celý zámecký areál obnovuje a chce mu dát novou, plnohodnotnou a důstojnou funkci.

Malba renesančního zámku na vedutě z r.1750 (detail):

Současnost:


Návrhy na řešení rekonstrukce severního průčelí budovy:

 

ANDĚL A ĎÁBEL

5. října 2018 v 10:17 | Jiří Stratil
Anděl i ďábel v těle,
kdopak by je neznal.
V naší vězeňské cele,
ač je nikdo nezval.
-
Vstoupili v nás společně,
a přou se o své pozice.
V dilematu stálém věčně,
jednou ten či onen více.
-
Oba jsou nám ku prospěchu,
pro míru věcí v životě.
Ve věčném tom chvatu spěchu,
starém, i v každé novotě.
-
Záleží pak s čím se perem,
tak z nás vystupují oba.
Avšak také na tom kterém,
i na tom, co káže naše doba.
-
V boji protikladů jednota,
kde anděl s ďáblem tancuje.
Koho v převaze hodnota,
ten bdí více a druhý nocuje.
-
Míru svou si držeti,
a nevyhánět čerta ďáblem.
Když pekla kníže káže ti,
odpovídej andělem.
-
E.Delacroix, Jákob zápasící s andělem,
detail, 1861

KDO S KOHO

17. září 2018 v 8:03 | Jiří Stratil
-
Byl jednou jeden myslitel,
a ten opravdu něco vymyslel.
I dobrý to byl velitel,
a plevelné pole plel.
-
Také něco vytvořil,
a půdu zdejší zúrodnil.
I pýchu zpupnou pokořil,
jak o plánech těchto snil.
-
Avšak zůstal se vším sám,
tak se od něj odtáhli.
A co já pak z toho mám,
upadl v smutek náhlý.
-
Vytvořil tu dobrou věc,
ale zájem se o ni nekonal.
Jak nespravedlivé to přec,
až málem z toho stonal.
-
I odkudsi se ozval hlas,
ale vždyť ty nejsi sám.
A ozýval se potom zas,
já odměnu ti za to dám.
-
Vytrvej a nermuť se,
já věrný jsem tvůj ochránce.
A do ničeho také nenuť se,
zpívej a dej se do tance.
-
Přijdou tvoje velké dny,
a práce bude odměněna.
Myšlenky jen jsou to jedny,
i v radost hoře proměněna.
-
Zbavím tě tvých nepřátel,
a ukážu ti cestu.
Ty také budeš kazatel,
a půjdeš k svému městu.
-
Byl jednou jeden myslitel...
-
-
 


ČEKÁNÍ NA ZÁZRAK

3. září 2018 v 12:49 | Jiří Stratil
Cesta tato je velmi dlouhá a náročná.
Naplněná těžkou prací, mnohým zklamáním a nepochopením.
Kdopak ví, co na toto místo patří?
Ale téměř každý ví, co sem nepatří, totiž všechno, co se tady udělá.
Ale proč?
Protože čeká na zázrak, byť sám o něm nemá žádnou konkrétní představu.
A vše, co pro něj není zázrakem, totiž úplně všechno, co zde vidí nového, je špatné.
Třebaže se to k té gotické věži a před ten barokní kostel hodí.
Kolikpak lidí je schopno zde ještě normálně myslet a chápat?
Kolik asi tak z tisíce, aby bylo možno tento problém nějak řešit?
Nežijeme již v nějaké kulturní nenormalitě, která zde nedovolí cokoli postavit?
Něco jako trvalé a bezvýchodné tabu?
Člověče kam že to kráčíš?
Ani se neptej, a dej s tím už pokoj.
Ale proč, vždyť je to dobré, ne?
Není.
A proč?
Protože to není zázrak.
A Staroměstské náměstí je snad zázrak?
Nevím, asi není.
Tak své k svému, ne?
Ano, ale jinak, jako zázrak.
Usmívající seNerozhodnýZamračenýSmějící se

Proluka po vybourané velké radniční budově, zničené nacisty v květnu 1945.
Praha-Staroměstské náměstí, foto: Ben Skála, CC-BY-SA, 2.5,2.0,1.0.
Návrh dostavby nových domů.
-

UMĚLEC A HVĚZDÁŘ

30. srpna 2018 v 9:10 | Jiří Stratil
-
Přeli se umělec a hvězdář,
kdo z noční oblohy má více.
I jakou hvězdy mají tvář,
tak hádali se převelice.
-
Umělec pěl fantazií,
hvězdář učenými rozumy.
Jeden i k druhému měl dotady,
ale jakpak ti si rozumí?
-
Já na Marsu již byl,
vy tam teprv poletíte.
I o zvláštnostech jeho snil,
copak vy o tom víte?
-
My se zase dovíme,
o čem vy nemáte tušení.
Potom si o tom povíme,
stvrzením pokušení.
-
Máte v hlavě Marťany,
my víme, že žádní nejsou.
I když by byli vítaní,
a také, že Mars není hvězdou.
-
Každý pak z toho něco má,
umělec i hvězdář.
Obloha jako malovaná,
a odkrytá její pravá tvář.
-
Malíř impresionista,
versus vědec badatel.
Pro každého tu pravda jistá,
praví fantasta i kazatel.
-
-


LETNÍ OSVĚŽOVNA

29. srpna 2018 v 13:12 | Jiří Stratil
-
Na ulici kanálníci stáli,
a do kanálu šachty hleděli.
I spatřil já tu partu v dáli,
tam, co stála v neděli.
-
I přistoupil jsem já k nim, řka:
Až život vám se stane peklem,
nečekejte zítřka.
Skočte tam,
a přikryjte se deklem.
-
I vyloudil jsem úsměv v líci,
pracovníků zdejších.
Přímo úsměvů kytici,
ve starostech bleších.
-
Díky pane, víme o tom,
vždyť se na to chystáme.
A pak co bude potom,
zaděláno na to máme.
-
Je tam hlodavců až moc,
tak nutno v oběť vstoupit.
Lidem vstřícně na pomoc,
něco rozdat i něco koupit.
-
Hnojili jste až příliš mnoho,
a my toho tak nedbali.
Do boje jdem, jak kdo z koho,
volají zas do mé dáli.
-

PADLÝ Z MARSU

23. srpna 2018 v 11:15 | Jiří Stratil
KřičícíKřičící
-
Nejste padlý z Marsu?,
ptá se mě jeden takhle.
Jen z lidského komparsu,
cože vy tak náhle?
-
No, připadáte mi tak,
jako padlý z Marsu.
A to je prosím jak,
jakého to rázu.
-
No, jste tak trošku mimo,
vybočený duchem.
Nepijete limo,
raději bijete vozembuchem.
-
Vozembuchem bijete,
a rozdáváte rozumy.
Také pivo pijete,
a nikdo vám nerozumí.
-
Někdo mi však rozumí,
ale vy si dejte bacha.
Ten, kdo ví a něco umí,
ne ten, kdo ve špíně se máchá.
-
Nejsem padlý z Marsu,
vždyť nikdo z nás tam nebyl.
Z pozemského komparsu,
aby jej pak "velebil".
-
Mars je pouhá pustina,
kde života nikde není.
Každému jen hlavu stíná,
ortel takového to znění.
-
Třeba se tam podívá,
i někdo z naší Země.
Zvědavost je šelma divá,
prach a popel po mně.
-
Já jsem pane normální,
ale vy jste nejspíš z Marsu.
Výhrady ty morální,
jak z tamního mrazu.
-
Usmívající seUsmívající se
-

MĚSTA TICHA

22. srpna 2018 v 10:42 | Jiří Stratil
-
Tam za tou výmluvnou zdí,
v zemi nikoho i všech.
Tam, kde panuje jen smír,
a slyšeti je vzdech.
-
Tam já zanechával stopy práce,
ale nacházel i sílu.
Vyjádřeno zde tak krátce,
k cestě své i k svému dílu.
-
I poznal mnoho jsem těch měst,
svornosti a ticha všech.
Kde soutěží se jen o čest,
byť došel života dech.
-

Plán hřbitova města Chotěboř (zaměřeno včetně hrobů v r.2001).

Návrh oplocení hřbitova Staré Hrady (okr.Jičín).
Varianta I.
Varianta II.
-

ČESKÁ HYMNA Z MARSU

21. srpna 2018 v 9:24 | Jiří Stratil
-
Po skalinách voda teče,
bory tu však nešumí.
Lučiny, kde hučí a se vleče,
i v sadě květu neumí.
-
Teče v skalách přesolená,
prý jedovatá, toxická.
I krajina srazí na kolena,
kdeže takto harmonická.
-
Marťanský ráj to na pohled,
kdepak krásná Země.
Viděti jednou a naposled,
jen pro duchů Marsu plémě.
-
Tam nemůže být domov můj,
ten patři mi zde na Zemi.
Však i ty se z něho raduj,
z tolika kouzel mámení.
-
Voda hučí po lučinách,
a bory šumí po skalinách.
V sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled.
-
A to je ta krásná Země,
místo zrození i spočinutí.
Vždyť všude jinde méně,
a nikoho nikam nic nenutí.
-
-

O NIČEM

14. srpna 2018 v 8:13 | Jiří Stratil
Psát o ničem je oblíbené a časté téma, neboť neklade velké nároky na schopnosti a znalosti pisatele. Ale i o ničem může být někdy o něčem.
-
Probral jsem se z noci snění,
a ucítil dech dne.
Neboť jiného tu nikdy není,
kde noční sen vždy vadne.
-
V zahradě kokrhá kohout,
v ulici povstává život.
Toť každodenní chomout,
přívod proudu, žádný únikový vývod.
-
Hlučná auta, motokolky,
továrenský provoz.
Běžím pro koláče nebo vdolky,
místní pekárna, ne dovoz.
-
A již otevírám počítač,
o čem to dnes bude?
Programů nejprve načítač,
no uvidíme, jak to půjde.
-
O čem psáti, třeba o tom ničem,
že by jako o něčem?
Se slovy si hráti jako s míčem,
či sekati též mečem?
-
Také o nějaké pravdě?,
to jsou jen ty líté boje.
Jednou můžeme i dáti zavděk,
tomu o ničem, a hrát oboje.
-
Piji horký čaj,
a čerstvou zakusuji cibuli.
Potom možná i půjdu v háj,
kde divé síly pikle kuly.
-
Láduji se vitamíny,
z ovoce a zeleniny.
Však nekladu zde žádné miny,
neb nejsem tady jediný.
-
Býti, obyčej, bystrý,
bylina, kobyla, býk.
Ale nad jinými mistry,
panuje tu oslí hýk.
-
Kam, že to kráčíš poutníče?,
no přece tam, vždyť víš.
A kopu přitom do míče,
i rozbiji toho, to si piš.
-
V lukách kukala kukačka,
ale panenka již neplakala.
V kapse i nějaká ta kačka,
no, jak ta hlava makala.
-
O ničem se psáti dá,
do úplného nekonečna.
Copak kdo ti tady dá,
i to je pravda věčná.
-
Kuku - kuku - kuku,
nevěř co ti nakuká.
V tom životním hluku,
bývají to muka.
-
Točte se pardálové,
točte se pěkně dokola.
Poddaní i králové,
ti tam shora i ti zdola.
-
O ničem jako o něčem,
a o něčem jako o ničem.
Záleží pak na tom v čem,
kopeme a jakým míčem.
-
Ale psáti - o věčném?,
tak to je dáno všem.
-
Willem de Kooning, Sobotní noc, 1955-6 (Umění 19. a 20.století, N.Lynton,
Artia Praha, 1981).
-

Kam dál